11:11 Tančící dům

24. září 2016 v 13:22 | *Nat* |  Diary
Už tak dvě hodiny tu sedím. Jako zadání jsem dostali vytvořit "tančící stavbu". Marně tužkou kroutím Big Bena a vykresluju detaily, na kterých stejně záležet nebude, jelikož to pak celé musím přemalovat tuší a všechno si pokazím. Lidi kolem mě mluví, povídají si, diskutují o hloupost, které je "trápí" a já si zatím v hlavě plánuju všechny ty maličkosti, které mě jednou v budoucnosti možná udělají šťastnou.
Slyším zuřící déšť, jsou otevřená okna. V nejvyšší třídě našeho otravného gymnázia je horko jak na pláži v Chorvatsku a ani vítr procházející přes kapky vody a malou škvírku mezi dřevem a stěnou nepomáhá.
Píšu, protože jsem znuděná tím, co dělám. Ještě 15 minut a vrhnu se do složitosti německého jazyka.
Nejradši bych byla doma. Ale.. Kde je doma? Tam, kde se cítíme sami sebou? Tam, kde jsou lidé, které milujeme? Či tam, kde máme všechno, co potřebujeme?
Nemám nejmenší tušení.
 

pamatujete si na mě? ne? nevadí. už jsem stejně někdo úplně jinej..

14. května 2016 v 19:44 | *Nat* |  Diary
Ozývám se s novým článkem! Je mi jasné, že jsem od prázdnin nic nenapsala a vlastně ani nevím, proč něco vůbec píšu. Snad jen proto, že jsem si všimla, že vás sem pořád docela dost chodí.. A tak z pocitu viny se snažím něco stvořit.
Provedla jsem i pár změn v menu a dalích částech blogu, ale nic velikého, pravděpodobně si toho ani nevšimnete..
VAROVÁNÍ:
Tento článek je jen nesmyslná směs mých ubohých myšlenek, ne všichni ji pochopí. Vlastně to ani nikdo chápat nemá.. Nedává to smysl.


Nebudete mi věřit, kolik se toho za méně než rok může změnit! Pokusila jsem se už pár lidem vysvětli, co se v mém životě děje, dělo a dít bude. Nikdo to nepochopil, takže pochybuji, že byste to pochopili vy. Poroto zde budou jen myšlenky a pocity.. Tyhle dvě "věci" totiž pochopeny být nemusí.
Stalo se vám už někdy, že vás něco bolelo, tak zatraceně moc, že jste nevěděli, co dělat, ale bylo vám jasné, že to tak má být, že je to dobrá bolest? Všechno zlé je k něčemu dobré a všechno se děje z nějakého důvodu, jednou pochopím, proč je tohle takhle a tamto jinak. Musím se tím faktem řídit.
Není zvláštní, jak první dojem klame? Jedna kamarádka mi před nějakou dobou řekla, že když mě poprvé uviděla, myslela si, kdo ví, jak nejsem krásná, sebevědomá, ba i namyšlená.. Tiše jsem seděla s mobilem v ruce a ona si myslela, jak jsem populární a mimo všechny ostatní. Přitom jediné, co jsem v té chvíli chtěla bylo, bych byla ještě neviditelnější, než obvykle. Nepřijde vám zvláštní, jak si myslíme, že působíme a jak doopravdy působíme?
Vlastně je více věcí, které na tomto světe nechápu. Třeba sex. Proč z toho všichni dělají takovou vědu? Myslím, proč někdo, kdo o tom mluví, nebo dokonce přizná, že něco takového dělá, je pro ostatní sprostý a podobné věci.. Vždyť je to vlastně něco krásného.. Dva lidi, kteří se milují, dvě nahý těla, skoro jako by byly jedno. Svým způsobem je to kouzelný.
Před pár dny jsem si znova ostříhala vlasy. Může mi někdo vysvětlit, jak jsem mohla vlasy až po zadek zkrátit na vlasy ani ne po krk? Já to vysvětlit dokážu.. Ale stejně byste to nepochopili. Svým zůsobem mě to vždycky děsí, ten výsledek úprav vlasů, ale přes to to mám tak ráda. Je to uklidňující. Líbí se mi ten zvuk, který nůžky vadávají, to lehounké a ladné padání vlasů k zemi, ta soustřeďenost, keterou já i maminka tak usilovně provádíme, šimrání matčiného dechu, když mi sfoukává pramínky z ramenou.. Všechno je to tak prosté, jednoduché, přesto úžasné.
A víte, co ještě nevím? Proč si ubližuju. Proč se tolik vážu na kluka, ze kterého mám pocit, že můj život v okamžiku napraví a v tom druhém z něj udělá ještě větší nepořádek, než už je. Už jen čekám, kdy si nechám ublížit víc.. On je moje štěstí, moje neštěstí, všechno dohromady. Je špatný, když pro vás někdo znamená všechno a přitom si uvědomíte, že ho vlastně ani neznáte? Máme my dva vůbec právo říkat "miluji tě"? Hádám, že každý má.. Pokud to tak cítí.
A já? Cítím, že umírám. Smeju se, pláču.. Je to obojí.


(ta fotka je moje. je snad jediná, keterou ted mám v počitači a pocitově mi seděla k tomuto článku, nic víc v tom nehledejte, novej rok, ani nic podobnýho není, pardon)
Zase jsem se rozepsala možná až moc. Ale upřímně? Klidně bych psala dál.. Zajímá vás to nebo nemá vůbec žádný smysl tyhle žvásty psát? Mimochodem, je tu vůbec někdo, kdo to dočetl až sem? Budu ráda, když mi o úplně čemkoli, co vás napadne dáte vědět do komentáře.
Doufám, že máte krásný den. A jestli nemáte, udělejte si ho. Protože přísahám, jde to, vždycky to jde. :)




Tips: How to feel like a real girl

30. července 2015 v 19:41 | *Nat*
Dneska tady pro vás mám pár tipů. Už jsem jednou podobný článek dělala a bylo to docela fajn, najdete ho TADY. Vím, že ten název zní tak trochu divně, ale každá holka si určitě chce někdy udělat takový ten "čistě dívčí den" a cítit se tak trochu jako princezna.. No holky, to určtě pochopí. Budou to takové věci, které více méně většina lidí ví, ale jsou to jen mé zkušenosti a radosti. Užijte si to, končně po dlouhé době vyloženě holčičí článek.
Jdeme na to!
(a ano, vím, že je to docela nesmyslný článek malé holky, ale já se dneska moc nudím a potřebovala jsem něco takhle trapného napsat, děkuji za pochopení, přeci jen, je to můj blog)
1) Náramky přátelství
Možná to působí dětinsky, ale patří to k nám, k holkám. Je super, když si s kamarádkou (nebo s nějakou jinak blízkou osobou) koupíte náramky, které vás budou spojovat. Může to být samozřejmě i cokoli jiného (řetízek, tetování, stejné tričko...atd.), bu'dte kreativní. Ale ať už je to cokoli, určitě vždycky udělá té druhé osobě radost, když něco takového uděláte a vám určitě taky. A krom toho to vypadá super a to je určitě taky velké plus.






































2) Šaty
Jo, může to znít divně, ale když si jen tak doma, klidně v pokoji, kde vás nikdo neuvidí, oblečete nějaké krásné šaty, budete se cítit jako princezna. Slibuju. Pak už se stačí jenom usmát do zrcadla, protože úsměv je ten nejhezčí šperk. Třeba si v nich jen tak pro radost zatancovat.. No a pak je zase vrátit do skříně a čekat, až bude příležitost je doopravdy využít.


































3) Sluneční brýle
Kup si nějaké. Ale takové, které ti opravdu sedí. Nějaké, které pomohou, když hodně svítí sluníčko, které budou vypadat stylově, které budou pohodlé, ale hlavně takové, ve kterých se budeš cítit dobře. Protože takové se vždy hodí, udělají ti radost a přeci jen, je opravdu zábava je vybírat.






























4) YouTube
Zní to zvláštně? Zas tak zvláštní to není.. Sleduj youtube, pusť si nějakou vyloženě dívčí youtuberku a inspiruj se. Třeba jednu z nejznámějších a neoblíběnějších, Zoella.































5) Květiny
Ačkoli se to tak možná nezdá, i květiny k nám dívkám patří. Jsou krásné a užiješ s nimi mnoho zábavy i odpočinku. Zajdi si na louku a jen tak nějaké posbírej a dej si je do vázy nebo je vylisuj a nalep do deníku. Super je i uplést si věneček, dodá to přijemnou atmosféru a zažene nudu.











































6) Nehty
Můžeš vytvořit nějaký zajímavý design, barevnou kombinaci či neobvyklý tvar. Možností je mnoho a fantazii se meze nekladou. Pokud ale patříš k těm méně šikovným, jako třeba já, stačí udělat nehty jednobarevné a také to bude vypadat pěkně..


































7) Vlasy
Vytvoř si nějaký bláznivý účes nebo změň barvu. Povoluje se cokoli. Když ale s valsy nechceš experimentovat, stačí se o ně jen dobře postarat, využít všechny metody a produkty, které tvým vlasům dodají objem, lesk a miliony dalších věcí, stačí jen trochu hledat.


































8) Vůně
Myslím, že tohle netřeba moc popisovat. Použij mějakou vůni, či parfém. Každá holka by měla vonět, to je základ a pravděpodobně nemusím nic dál popisovat, všichni chápeme.






 


Směs myšlenek té divné holky

28. června 2015 v 15:42 | *Nat* |  Diary
Ahoj, tak jsem si tady dneska zase přišla jen tak vypsat duši.. Vzhledem k tomu, že to skoro nikdo nečte, tak proč ne? ;) Potřebuju věci vkládat na papír teda spíš na blog, abych to nemusela všechno mít v sobě.. Takže si pusťte nějakou strašně depresivní hudbu a můžete jít číst. :D
Jsou prázdniny, že? Není to super? Všichni si užívají, chodí ven, dělají úžasný věci a cítí se super. A já? Já tady sedím za počítačem a připadám si tak malinká.. Přemýšlela jsem o tom, že PRÁZDNiny se tak jmenují možná proto, že se potom cítíme "prázdně", teda alepsoň já se tak cítím. Možná je to tím, že je teprve začátek, všechno mám před sebou, ale nejvíce mě štve to, že vlastně moc není na co se těšit.
Pro mě jsou nejdůležitější přátelé, to jsou lidi, kteří mě drží, když mám chuť umřít. A problém je v tom, že odcházejí.. Ne úplně, ale já mám pocit, jako by pro mě umřeli nebo spíš, jako bych já umřela pro ně. V životě si nejsem jistá ničím, nikdy, ale tebou jsem si byla tak zatraceně a hloupě jistá!
Někdy si říkám, jestli je to mnou, že lidé odchazejí, že mi řeknou promiň, nechtěl/a jsem ti ublížit. Jenže to je přesně to, co děláš, ubližuješ mi! Tou dementí ignorací..a vším..vším ostatním.. Možná, že jsem prostě příliš komplikovaná pro kohokoli. Prostě si jenom chci užívat žvota. Ale how to fuck to mám udělat, když mě život prostě nemá rád?!
Není to ironické, že všem kolem říkám, že mají zůstat silní a sama to nedokážu udělat? Maybe I'm not strong anymore.
Jo a slyšeli už jste o tom? Ve světě se šíří smrtící virus. Říkají tomu láska.
My smutné duše vždycky zůstáváme vzhůru i po půlnoci, protože nám myšlenky nedovolí spát a pořád si představujeme, věci, které by se mohly stát, které bychom chtěli říct... A pak si řeknem, že jsme hloupí a tohle se nidky nestane. A přitom k tomu, aby se to stalo by stačilo přijít za člověkem, říct pár hloupých vět a čekat, co magického se stane. Protože je přeci lepší "ooops" než "co kdyby". Já bohužel žiju s tím hloupým "co kdyby" a nesnáším se za to. -_-
A mimochodem, nezapomeňte mi říct, že jsem divná.
Stejně vám odpovím jen: "Já vím." :)

Vím, že tenhle článek nedává žádný smysl a všechno je tam naprosto pomotané a nemá to souvislost, ale asi nějak tak to vypadá v mé hlavě, tak si to zkuste představit..ten zmatek.. ;D :/
A jestli jsi to přečet/a celé, tak máš u mě poklonu a upřímně ti děkuju, protže se zajímáš a to je fakt neobvyklý. ;)
Ahoj.. někdy zase u něčeho snad pozitivnějšího.. ♥

Pokus o MOTIVAČNÍ VIDEO

27. června 2015 v 17:56 | *Nat* |  Other
Ahoj, dneska je to jen takový rychlý článek. Seděla jsem doma, nudila jsem se a tak jsem si řekla, že bych mohla protřídit staré videa a fotky a našla jsem pár věcí, které ma mě působily strašně "happy". :) A tak jsem je dala dohromady a napsala k nim pár věcí, co mě jen tak napadly. A je to tu. Moje "motivační video". Možná, že ani motivační není, co já vím.. každopadácně se mi docela líbí, tak budu ráda, když kouknete a napíšete, co si o tom myslíte. ;)
(a ano, na té úvodní fotce jsem já)

My playlist #3

25. června 2015 v 16:06 | *Nat* |  Diary
Hahahahaha, no.

Zdravím všechny! Pomalu,ale jistě si mi tak nějak mění styl hudby, která se mi líbí. Dnes tady v tom případě pro vás mám zase svůj playlist. Kdybych sem měla hodit celý svůj playlist, tak je to čtení a poslouchání na několik měsíců.na což asi nikdo nemáme čas :D Takže jich dávám jen pár, je to težké vybrat jich tak málo, ale snad budete spokojení. Divím se, že se tam ukázala i jedna "ne anglická", to je u mě dost neobvyklé, ale je opravdu super. A taky je tam jeden cover, ona má totiž dokonalý hlas.. Určitě mi napište, jaké písničky teď posloucháte vy. A taky, která z těch mých se vám líbila, pokud teda nějaká. Budu moc vděčná za všechny komentáře, ostatně jako vždycky. Mám vás moc ráda, pěkné poslouchání.

1) Gary Jules - Mad World



2) Mikky Ekko - Smile



3) Ed Sheeran - Photograph




4) Adam Ďurica -Neľutujem




5) Echosmith - Cool Kids




6) Beth - See You Again (cover)

Ten, kdo stojí v koutě

27. května 2015 v 19:02 | *Nat* |  Books
Autor: Stephen Chbosky
Název: Ten, kdo stojí v koutě
Oreginál: The Perks Of Being a Wallflower

Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.

Můj názor: Tato knížka je něčím zvláštní. Není to o strhujícím příběhu nějakého superhrdiny, plném zvratů a nečekaných událostí. Je to prostě lidské, realistické. Je to úžasná knížka v "dopisové" (deníkové) formě, což je zábavné a zajímavé. Je to jednoduše psaná kniha, ale myslím, že s hlubšími myšlenkami. A upřímně? Knížka je mi tak blízká, nosím ji v duši stejně tak, jako v srdci. Sama bych se totiž pár slovy nepopsalá lépe, jsem ta, kdo stojí v koutě. Jsem černá ovce, toužící po normálním životě, s normálními přáteli.. Ale přesto jsem radši sama sebou a uzavřu. Doporučuju všem teens, kterí se cítí sami, jsem jednou z nich a tahle knížka mi dala zase trochu života do přežívání.
Mimochodem, je natočený i film a ten je taky úžasný.. I když trochu jinak zpracovaný, než kniha.


I will never be too old for magic | Graphic

3. února 2015 v 19:51 | *Nat* |  Fotky
Ahoj, ahoj.. Dnes tu jsem po nekončně dlouhé době s článkem ve kterém se (nečekaně) objevuju nějaká má grafika.. No, našla jsem na AppStore jednu úžasnou aplikaci, jmenuje se Photoshop Mix, jde vlastně o to, že si tam nahrajete nějaké své fotky a pak je různě vystvíte, ořezáváte a upravujete. A to bych nebyla já, abych něchtěla mít tyhle fotky kouzelné. A protože miluju Harryho Pottera, tak jsem se na chvíli stala čarodějem. U každé fotky vám dám i ikonku, kde se na ni můžete podívat na mém instagramu, budu moc vděčná za follow nebo like, jak jinak. :D A tady jsou mé výsledky, není to nic extra, jsem totální amatér, ale nakonec se mi to docela líbí, no posuďte sami.. Budu moc ráda, když mi do komentáře napíšete svůj názor. :)

I will never be too old for magic.. ❤️


I'm part of Harry Potter generation. ✔️

POSLEDNÍ FOTKA JE V CELÉM ČLÁNKU! :)

stop lie..☯

2. února 2015 v 19:46 | *Nat* |  Diary
Jdu sama, ohlédnu se a za mnou partička lidí, baví se, dělají hlouposti, křičí, možná jsou šílení, ale očividně jsou spokojení. Sebevědomým krokem s úsměvem na tváři se rozejdu domů, ale jen, co zajdu za roh tvář mi potemní a chůze zvadne. Jdu sama, jsem šťastná. Ne, není to pravda. "Chci" být šťastná, nejsem. Jsem sama a cítím se sama, tohle je realita. Myslí si, že mě to všechno zajímá, ale nezajímá. Lež! Není mi to jedno, zajímá mě to, někdy i víc, než si myslí. Nejsem tak silná, jak jsem myslela, nikdo není. Jestli lžete ostatním není to hezké, ale je to "obvyklé". Ale jestli-že lžete sami sobě je to zlé, hodně zlé. Měla bych se podívat pravdě do očí, protože tak to prostě je. Lháním sama sobě se zabíjím.
Před pár dny jsem četla jeden citát: "Znič to, co ničí tebe." Je zajímavý, dokonce dává smysl. Bylo by to řešení. Ale co mám dělat, když to, co ničí mě jsem já?! Jsem nekonečná hádanka, která se asi nidky nedočká rozluštění. Škoda...




Ano, na fotce jsem já. Stalo se vám něco podobného? Cítíte to tak? Budu ráda za komentář. A gratuluji, jestli jste to přečetli..!

Bajky barda Beedleho

3. ledna 2015 v 18:36 | *Nat* |  Books
Autorka: J.K.Rowling
Název: Bajky barda Beedleho
Oreginál: The Tales of Beedle the Bard

Sbírka pěti kouzelnických pohádek spjatých se slavnou sérií příběhů čarodějnického učně Harryho Pottera.
Který správný kouzelník by je neznal? Prastaré pohádky, které pro kouzelnou společnost sesbíral a uspořádal bard Beedle. Pohádky, které jsou každému kouzelnickému dítěti čteny na dobrou noc. Pohádky, které Hermioně odkázal Albus Brumbál. A také pohádky, které si Harry Potter málem přečetl příliš pozdě - právě v nich totiž objevil důležitou informaci, která mu nakonec zachránila život v boji tváří v tvář nejstrašnějšímu černokněžníkovi všech dob - lordu Voldemortovi.

Můj názor: Monohokrát jsem viěla celou filmovou sérii a mám ji fakt ráda, knihy sjem ještě nečetla, ale je to v plánu. Opravdu moc se mi tahle kniha líbila. Bajky jsou oddychové a velice lehce se čtou. Ráda jsem si je četla večer před spaním. Nejvíc se mi líbí poslední bajka, kterou všichni určitě dobře znáte. Je to "Příběh tří bratří". A potom byla taky hodně humorně a čtivě podaná bajka "Králice Alicea chechtavy pařez", u té jsem se ze srdce zasmála. Super je, že se tahle kniha hodí i pro menší děti. A také to, že příběhy vždycky komentuje Brumbál a to je fakt zajímavé..